Se psy jsem trávila každou volnou chvíli od útlého dětství a i v době, kdy jsem žádného svého psa neměla. Útulek byl mým, téměř každodenním útočištěm a psi v něj mou „partou přátel“. Ač jsem tam měla několik oblíbenců, jedna se mnou trávila klidně i půldny, chodila se mnou do města jezdila MHD a měla jí i doma (což ano, nic z toho se nemělo ), rodiče nikdy nepovolili a u nás doma pes nebyl až do mých 15 let. A tehdy, při letních prázdninách mezi základkou a střední, se mi otočil svět. Z holky, co nikdy nikam moc nezapadala a všechno jí šlo jen tak průměrně, jsem se dostala do světa, který mě přijal okamžitě, bezpodmínečně a trénink mě nejenom bavil, ale i šel. Nikdy jsem neměla problém domluvit se se psy z útulku, ani když nebyly úplně ňuníci, tudíž moje nová, malá borderečka byla dokonalým prvním psem, který mě zasvětil do všeho, co kynologie tenkrát nabízela.

Spousta věcí mi připadala hrozně intuitivní a jasná, ale začala jsem si všímat, že lidem okolo ne. Velmi rychle jsem se tedy dostala do role „poraď mi, jak to děláš“ a většinou se to povedlo, což mi přinášelo obrovskou radost. V roce 2010 jsem poprvé odtrénovala týmy na letním táboře a tím se roztočil kolotoč trénování, který o pět let přešel do oficiální podoby založením Click dog poté, co ke mě Léňa Blachová poslala první lidi a mě to strašně nakoplo.